Tento článek jsem psal na nádraží do mobilu, když jsem hodinu čekal na vlak.

Vzpomínám si, jak jsme doma měli krabičku, do které vedl kabel od telefonu a po chvíli kvílení se náš první počítač za 30 000 Kč  připojil k internetu. Pokud někdo z rodiny chtěl jít na internet, telefon byl mimo provoz. Zároveň o jeho připojení musela vědět celá rodina, aby náhodou někdo nezvednul sluchátko. To by vedlo k přerušení spojení. Platilo se za každou minutu a tak se všechno řešilo rychle. Od rodičů jsem měl tehdy povolen půlhodinový přístup a někdy jsem mohl surfovat i hodinu. Být na internetu bylo něco tak výjimečného a drahého, že jste byli rádi za každou minutu strávenou tam. Tento zázrak mělo doma z počátku jen několik vyvolených. Běžně se přistupovalo k internetu ze školy nebo práce.

Tento designově povedený notebook se rozhodně nemusíte stydět používat na veřejnosti. Vzhled je jeho nejsilnější stránkou. Horní povrch víka je z matného plastu a uprostřed se leskne logo VAIO. Spodní část notebooku je klasicky černá. Všechny ostatní části notebooku jsou v bílé barvě. Hrany a rohy jsou zaoblené a neřežou jako u Macbooku od Applu. Celé tělo je pevné a notebook působí robustně.

Při návštěvě publikačního systému blog.cz se hned pod logem objeví počítadlo vytvořených blogů a publikovaných článků. Tato dvě čísla jsou to jediné, čím je blog.cz zajímavý.

Na serveru blog.cz se stejně tak, jako na vietnamské tržnici nachází kopie a nekvalitní produkty. Těmi produkty jsou v tomto případě články. Přes 31 000 000 článků je sice krásné číslo, ale skrývají se za ním články, které rozhodně nestojí za přečtení. Vietnamské tržnice si své zákazníky přitáhnou hlavně díky nízkým cenám. Články na internetu jsou všude zdarma. Co tedy přinutí čtenáře k návštěvě těchto vietnamských tržnic s články? Zabloudí tam přes 60 000 návštěvníků denně. Nechápu to.

Hráč, který má zájem o nějakou počítačovou hru dojde do obchodu, koupí krásnou krabici, ve které se nachází DVD. Za takovou hru zaplatí většinou okolo tisícovky. Nevýhodou pro vývojáře je možnost hráčů hru nelegálně stahovat z internetu. Vývojáři díky pirátům přichází o hromadu peněz.

Další způsob příjmů vývojářů jsou mikroplatby. Základní myšlenkou je vydat hru, kterou budou lidé hrát na internetu zdarma.  Místo 100 000 prodaných krabic bude mít vývojářská firma mnohonásobný počet hráčů. Jak z těchto hráčů vytahat peníze? Mikroplatbou. Peníze vývojáři nezískají prodejem samotné hry, ale drobnými příspěvky od mnohem většího počtu hráčů. Pokud hrajete na facebooku nějakou hru stejně tak jako vaši přátelé, určitě chcete být v tabulkách výsledků první. Pro dosažení horních příček je však potřeba přikoupit plus účet, nebo nějaké bonusové předměty. Vaše soutěživost vás tak rychle připraví o peníze.

Stolní počítač používám už hodně dlouho a nerad si připouštím, že ho notebook začíná vytlačovat. Zvykl jsem si na to, že se posadím k počítači do pohodlné židle, přitáhnu si k sobě klávesnici s myší a zírám do velkého monitoru. Díky grafické kartě, kterou jsem si nedávno pořídil mohu hrát nejnovější hry a 5.1 reproduktory se postarají o opravdový zážitek z hraní. S notebookem bych toho nikdy nedocílil. Nebo ano?

Každý, kdo nějakým způsobem přispívá na internet, odkrývá své soukromí. Ať už v podobě krátkých tweetů, statusů na faceboku nebo dlouhých textů na svém blogu. Úspěchem je dosažení vysokého počtu followerů nebo čtenářů. Jak daleko musí člověk zajít, aby se jeho blog nebo twitter stal populárním?

Je potřeba pravidelně aktualizovat. Mrtvý účet nebo stránku nikdo číst nebude. Každá aktualizace ovšem odkryje část soukromí. Většinou se jedná jen o střípky, ze kterých je ovšem možné utvořit podrobný obraz.